Omyl č. 1

Během našich workshopů Řízení rizik ve zdravotnickém zařízení, realizace služeb Procesního řízení s identifikací rizik a Komplexní implementace rizik ve zdravotnických zařízeních nebo jen při telefonování s klienty (většinou manažery kvality ve zdravotnických zařízeních) jsem došla k jednomu prostému závěru. Odborná společnost ve zdravotnictví si stále často myslí, že pokud sledují pády a ostatní nežádoucí události (NU), řídí rizika.

Omyl č. 1 - jde o přesvědčení, že pokud zdravotnické zařízení sleduje nežádoucí událost při poskytování zdravotní péče, realizují tím management rizik. Management rizik má však mnohem širší záběr. V rámci komplexního managementu rizik, který mi připadá jako jediný smysluplný a efektivní pro zlepšení péče a zkvalitnění všech procesů v organizaci, si manažer rizik nevystačí pouze se sledováním událostí, většinou s negativním dopadem na pacienta, které se již staly. Naopak měl by usilovat o proaktivní přístup, vytvoření konceptu managementu rizik na základě poznání kontextu organizace a zainteresovaných interních a externích stran včetně zdrojů,  posouzení rizik ve všech klinických i neklinických procesech, dále ukotvení rizik ke konkrétním aktivům nejčastěji procesům, použití smysluplné metodiky posouzení rizik, vytvoření efektivních doporučení pro snížení výše rizik či snížení negativních dopadů rizik a předat ucelenou zprávu o rizicích vedení zdravotnického zařízení. Znalost nežádoucích událostí nebo neshod, které si zdravotnické zařízení sleduje managementu rizik, napomáhá a je určitou znalostní základnou pro proaktivní přístup řízení událostí, které mohou mít negativní dopad na dosažení cílů ve zdravotnickém zařízení. Jedině při komplexním přístupu k managementu rizik může zdravotnické zařízení těžit pozitiva, které plynou z takto nastaveného systematického a komplexního managementu rizik. 

Jak tedy začít, když ostatní zdravotnická zařízení řeší problematiku řízení rizik obdobně? Většina manažerů kvality začínají nesměle s metodou FMEA. Řekla bych, že zejména proto, že si metodu vyzkoušeli na nějakém odborném semináři a rádi by ji používali ve své organizaci. Metodu FMEA považuji za skvělý nástroj posouzení rizik, nicméně pro začátek není úplně nevhodnější. Navíc myslím, že výběr metody je až několikátý krok v řetězci. Bez ukotvení managementu rizik do funkčního systému řízení kvality celého zdravotnického zařízení, veškeré tendence řídit rizika  byť s dobrým úmyslem, zapadnou zaprášené někde v šanonu. Nabízí se otázka, zda zavedení managementu rizik zvládnete svými silami nebo potřebujete v začátcích poradit nebo poskytnout v praxi ověřené vzorové materiály jako jsou nadefinované procesy ve zdravotnickém zařízení, katalogy/registry klinických i neklinických rizik nebo například kostru konceptu managementu rizik. Možná Vám pomůže, když si odpovíte na několik následujících otázek:

  1. CO je komplexní management rizik a CO musí organizace pro jeho implementaci udělat?
  2. KDO bude implementaci realizovat?  

  3. KDY je vhodné začít s managementem rizik? 

  4. KDE management rizik implementovat? 

  5. JAK řídit rizika? 

Pokud víte, že vše zvládnete sami, gratuluji. Pokud jste schopni připustit si, že vše neznáte tak dokonale, nevíte si s řízením rizik vždy rady a Vaše zdravotnické zařízení není dobře připravené na implementaci rizik, napište mi Váš dotaz, myšlenku.   

Jana Marsová

 jana.marsova@rizikavezdravotnictvi.cz